Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlasta Koseová

vk.jpg
21. 5. 1895 – 29. 9. 1973
Vlasta Koseová (za svobodna Štěpánková) vystudovala po maturitě na dívčím lyceu v Holešovicích vyšší sociální školu a navíc složila státnici z francouzštiny. Následně pokračovala ve studiu sociálních věd v USA. Po vzniku Československa si ji vybrala předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková jako tajemnici. Do zaměstnání nastoupila v době, kdy se samostatné povolání ženy nepovažovalo za samozřejmost a ženská emancipace byla teprve v zárodku. Vlasta tyto snahy vnímala velmi rozumně, přijala je za své a uplatňovala je i ve vznikajícím dívčím skautingu. V roce 1923 se vdala za skauta Jaroslava Koseho. Strávila s ním šest let v Ženevě, kde získala místo v Mezinárodním ústavu práce. Jejich dcera Eva se v roce 1924 narodila neslyšící, což vedlo Vlastu k práci ve Spolku pro neslyšící. Po návratu ze Švýcarska pokračovala v práci v Červeném kříži. Během druhé světové války byl popraven Vlastin manžel a ona se v následujících letech intenzivně věnovala práci pro druhé.
Vlastu Koseovou dovedl ke skautingu zřejmě její tehdejší přítel Vašek Jelen, vůdce 2. pražského oddílu, který ji podporoval ve snaze o založení dívčího skautingu. Vedla první dívčí tábor v roce 1915 a po něm 1. oddíl skautek, po první světové válce se stala pražskou zpravodajkou. Po návratu ze zahraničí v roce 1930 se ihned zapojila do skautské činnosti a věnovala se jí i po válce. Během třicátých a poválečných let zastávala několik významných vedoucích postů u nás i v rámci zahraničního skautingu. Stala se členkou náčelnictva a později náčelní a místostarostkou, k tomu přednášela na dívčích lesních školách. V mezinárodní organizaci WAGGGS byla členkou a místopředsedkyní světového výboru a předsedkyní evropského výboru. Vlasta byla nejvýznamnější osobou českého dívčího skautingu a po zásluze obdržela prestižní skautská vyznamenání i od skautů ze zahraničí. V roce 1969 přijala z rukou prezidenta republiky Ludvíka Svobody Řád práce za svou mnohaletou činnost v oblasti výchovy mládeže. Její život byl ve znamení usilovné práce a neustálého boje o lepší budoucnost skautingu. Její klidná, přívětivá povaha a jazykové znalosti jí k tomu otevíraly cestu. Pochována je v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově. Na jejím smutečním oznámení byla vytištěna tato věta: „Po celý svůj život zkrášlovala mládí českým a slovenským dětem a sloužila věrně národu a státu.“